Ahoj, dobrý den,

jmenuji se Eva Bártová … a nenarodila jsem se s foťákem v ruce, neprojevovala jsem od malička cit pro kompozici, ani ze mě neprýštilo extrémní umělecké nadání. Byla jsem snílek. Místo učení jsem zírala z okna a představovala si, jak ze školy cválám na koni tak rychle, až se mu od kopyt práší. Školou jsem prolezla s odřenýma ušima a fantazie mi zůstala.

Před pěti lety mne potkaly problémy – takové ty rodinné, nevratného rázu. Co přijdou z minuty na minutu, jsou tu a nic už nejde změnit, napravit, už nedořešíte to, co jste nestihli … K vyrovnávání se s tím vším, se (logicky) přidaly problémy zdravotní a tak se z člověka, který sportoval, výletoval, a vůbec měl různé koníčky stal tak trochu lazar.

Říkala jsem si – až budu zdravá tak – doplňte si cokoliv, u mne ale převládalo: a) pořídím si psa b) opráším foťák …
Ale zdraví nepřicházelo a po xtém pobytu v nemocnici jsem si řekla, že už asi není na co čekat.
A pořídila si psa a oprášila foťák.

Aktuálně už máme psy dva – whippeta Ezia a zlatého retrievera Albiona. Směr focení byl tedy jasný – nejvíce a nejraději fotím psy. Často se mi ale před objektiv připletou i jejich páníčci a to buď se svými psími společníky, nebo i sami. Portréty, ať už psí nebo lidské, jsou to, co mě baví úplně nejvíc.

Tak, to jsem v kostce já. Jsem vodnář, jsem introvert. Bojíte se, či stydíte a přesto byste rádi krásné fotky? Nevadí. Budu se bát a stydět s vámi. A společně, při povídání, procházce, tak nějak mimoděk ty krásné fotky vyfotíme.

Pokud jsem Vás oslovila, nebojte se mi nezávazně ozvat – můžeme si domluvit schůzku, na které mi řeknete své představy, nebo můžeme rovnou vyrazit na fotící procházku. Záleží jen na Vás.